Irácko-íránská válka
Irácko-íránská válka byla válka mezi Irákem a Íránem od září 1980 do srpna 1988. Ve své době se nazývala také jako Válka v Perském zálivu, což se později ujalo jako označení jiného konfliktu v letech 1990-91.
Válka začala přesně 22. září 1980 invazí iráckých vojsk do Íránu a skončila 20. srpna 1988 uzavřením příměří. Příčinou konfliktu byly jednak historické územní nároky, dále státy bojovaly o ropná naleziště a v neposlední řadě také šlo o důvody nábožensko-ideologické.
"Předehra"
Již na počátku 60. let, kdy byla svržena monarchie, začaly pohraniční spory mezi Irákem a Íránem. Konkrétně šlo spory o íránskou provincii Chúzistán, která se nachází na západě země a hraničí s Irákem. V roce 1968 se v Iráku chopila moci strana Baas, která si začala činit nároky na Chúzistán. Irácká média mluvila o této provincii, jako by už dávno patřila Iráku, dali jí vlastní jméno Nasýrie. Televizní stanice v Basře začala nazývat i jiná íránská města arabskými jmény. Začali s propagandou přímo v této provincii. V roce 1974 Írán dále povzbuzoval Kurdy proti Iráku, jako odpověď na aktivitu, kterou Irák prováděl v provincii Chúzistán. Provincie Chuzístán byla velice bohatá na ropu. V roce 1979 se stal vůdce strany Baas Saddám Husajn prezidentem, a hned rok nato rozpoutal válku. Irák předpokládal, že pokud válku vyhraje, zmocní se obrovských nalezišť ropy a svrhne Chomejního, stane se hlavní velmocí Perského zálivu a celého arabského světa.
Počátek války
Válka začala, když silná irácká armáda překročila západní hranice Íránu.
Důvody pro rozpoutání války:
-
Anexe Chúzistánu (někdy také Arábistán).
-
Ovládnutí vodní cesty Šatt al-Arab, která je jediným spojením Iráku s Perským zálivem.
-
Posílení postavení na iráckém poloostrově Fao, který přímo navazuje na Šatt al-Arab a je nesmírně důležitý při vývozu irácké ropy.
-
Ovládnutí 3 ostrovů (Abú Músá, Malý a Velký Thumb) v Hormuzském průlivu.
Překvapivá ofenzíva postupovala rychle proti stále neorganizovaným jednotkám Íránu. Po široké frontě postupovaly irácké jednotky stále dále do Íránu a to i bez patřičné letecké podpory. Jedním z cílů ofenzívy bylo zabrat na ropu bohatý Chúzistán. Írán však nakonec dokázal konsolidovat svoje jednotky a navíc na frontu dorazilo přibližně 100 000 dobrovolníků. V této fázi konfliktu se ukázalo, že irácké letecké údery proti letištím v Íránu nebyly nijak efektivní. Navíc irácké odhady vojenské síly protivníka byly značně podhodnocené.
https://cs.wikipedia.org