F-16 Fighting Falcon
Určení	víceúčelová stíhačka
Výrobce	General Dynamics Lockheed Martin
První let	20. ledna 1974 (neoficiální) 2. února 1974 (oficiální)
Zařazen	17. srpna 1978
Stav	Ve službě
Uživatel	USAF
Vyrobeno	více než 4 500 ks
Cena za kus	18,8 mil. $ v roce 1998
Varianty	General Dynamics F-16XL Mitsubishi F-2

Ve vzdušných soubojích převyšuje F-16 svou obratností a bojovým akčním radiem (tj. vzdáleností potřebnou pro přílet na místo boje, souboj a návrat) všechny letouny potencionálního protivníka. Jeho vybavení umožňuje útoky na cíle bez ohledu na denní či noční dobu nebo počasí. Konstruktéři F-16 vycházeli z nejnovějších poznatků aerodynamiky i z předchozích typů, jako F-15 nebo F-111. Redukce velikosti a váhy stroje, jeho kupní ceny a ceny příslušenství nevedla nijak k redukci jeho síly. F-16 snese přetížení až 9 G při plné palivové nádrži, čímž předčí schopnosti jiných stávajících stíhačů. Avionika letounu obsahuje vysoce přesný inerciální navigační systém, počítač předávající informace pilotovi, rádia UHF i VHF a systém přistání. Pilot má rovněž k dispozici radarový výstražný systém (RWS) a elektronické rušení průzkumných i zbraňových systémů nepřítele.

Prototyp letounu vzlétl v roce 1974. Pohon zajišťuje jeden proudový motor Pratt & Whitney F100 s tahem 110 kN. Výzbroj tvoří řízené a neřízené střely a pumy do hmotnosti 5,5 t nesené na vnějších závěsnících a kanon ráže 20 mm integrovaný v trupu letounu. Letoun je vybaven elektroimpulzním řízením (Fly-by-Wire) s ovládáním joystickem na pravé straně kabiny pilota.

Výroba těchto velmi rozšířených bojových strojů pokračuje (od roku 1993) pod novou hlavičkou výrobce jako Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon i poté, co zbrojařský gigant Lockheed Martin firmu General Dynamics koupil.

Původní verze letadla má označení A (jednomístné) a B (dvoumístné). Modernizovaná varianta je analogicky značena C nebo D.

V současnosti plánuje USAF opatřit si 2800 strojů F-16. Ve vzdušných soubojích převyšuje F-16 svou obratností a bojovým doletem (tj. vzdáleností potřebnou pro přílet na místo boje, souboj a návrat) všechny letouny potencionálního protivníka. Jeho vybavení umožňuje útoky na cíle bez ohledu na denní či noční dobu nebo počasí. Konstruktéři F-16 vycházeli z nejnovějších poznatků aerodynamiky i z předchozích typů, jako F-15 nebo F-111. Redukce velikosti a váhy stroje, jeho kupní ceny a ceny příslušenství nevedla nijak k redukci jeho síly. F-16 snese přetížení až 9 G při plné palivové nádrži, čímž předčí schopnosti jiných stávajících stíhačů. Avionika letounu obsahuje vysoce přesný inerciální navigační systém, počítač předávající informace pilotovi, rádia UHF i VHF a systém přistání. Pilot má rovněž k dispozici radarový výstražný systém (RWS) a elektronické rušení průzkumných i zbraňových systémů nepřítele.

Ovládání letadla je metodou "fly-by-wire" (elektroimpulzívní počítačové řízení), kdy řídící páka je umístěna na pravém bočním panelu. Řízení není mechanicky zálohováno. Z koncepčního hlediska se jedná o středoplošník s nosnou plochou o šípovitosti náběžné hrany 40°, jednoduchou svislou ocasní plochou a středoplošně uspořádanými vodorovnými ocasními plochami. Pohyblivé náběžné hrany křídla a vztlakové klapky po celém rozpětí odtokové hrany umožňují ve spojení s počítačovým systémem řízení měnit zakřivení profilu křídla. Další zajímavé prvky zahrnují protažený přechod náběžné hrany křídla do trupu, generující silné víření, které zlepšuje ovladatelnost při letu s vysokým úhlem náběhu; automatické propojení křidélek a směrovky; omezovač rychlosti vybočení. Pilot ovládající letoun za využití koncepce HOTAS se nemusí díky počítačovému řízení do určité míry zabývat možností ztráty kontroly nad strojem, i když přehled o základních hodnotách systémů si pochopitelně udržovat musí.

První prototyp YF-16 vzlétl 2. února 1974, prvních osm předsériových strojů bylo objednáno od července 1975. Dva z nich byly prototypy dvousedadlová verze F-16B (první vzlétl 8. srpna 1977). Od r. 1981 jsou vyráběny pokročilejší typy F-16C a D (dvoumístná), které jsou i nadále modernizovány (změny konstrukce, avioniky a systémů včetně radaru APG-68). Pro častá přetížení při bojových manévrech byla křídla konstrukčně zesílena.

V r. 1991 byly nasazeny letouny F-16 v operaci Pouštní bouře (Desert Storm), kde létaly spolu s dalšími letadly a byly použity při útocích na letiště, vojenské továrny, postavení raket SCUD a na množství jiných cílů. V roce 1999 byly nasazeny rovněž při akcích NATO proti Jugoslávii.

• 1× 20mm kanón M61A1 Vulcan s 510 náboji
• neřízené 70mm rakety CRV7
• střely:
  • vzduch-vzduch:
    • 6× AIM-9 Sidewinder
    • 6× AIM-120 AMRAAM
    • 6× Python-4
  • vzduch-země:
    • 6× AGM-65 Maverick protitanková střela
    • 2× AGM-88 HARM protiradarová střela
  • protilodní:
    • 4× AGM-119 Penguin
• bomby:
  • • 4× CBU-87 kontejnerová puma
    • 4× CBU-89 GATOR - kontejnerová puma s minami
    • 4× CBU-97
    • 4× GBU-10 Paveway
    • 8× GBU-12 Paveway II
    • 4× Joint Direct Attack Munition (JDAM)
    • 4× AGM-154 Joint Standoff Weapon (JSOW)
    • 4× klasické „železné“ pumy Mk 84 nebo Mk 82
    • 2× B61 jaderná puma

F-16E letectva SAE

 

https://cs.wikipedia.org