Kratké zamyšlení nad operací Nimrod - Londýn - íránská ambasáda,1980
O co jde?
V dubnu roku 1980 obsadili teroristé íránské velvyslanectví v centru Londýna. Následný zásah zvláštní jednotky SAS, která nebyla do této doby příliš známá, přivedl jednotku před zraky veřejnosti a pozvedl ji na světovou úroveň, přestože hodnocení operace jsou kontroverzní. Odvážný úder britské SAS za denního světla a před zraky (nejen) novinářů jí přinesl motto Who Dares Wins. Postupy použité jednotkou byly operaci označené jako operace Nimrod podrobeny studiím a přebrány dalšími speciálními silami a protiteroristickými jednotkami po celém světě.
Obsazení ambasády
30. dubna 1980 v 11:30 obsadil šestičlenný tým teroristů prohlašující se za „Demokratické revoluční hnutí za osvobození Arabistánu“ (DRMLA) budovu číslo 16 Princes Gate v centrálním Londýně. Ve chvíli, kdy únosci vstoupili do budovy, upadlo do jejich držení 26 rukojmích, z nichž bylo v následujících dnech pět propuštěno.
Nedlouho po obsazení ambasády zajistila policie oblast, odstřelovači zaujali pozice na střechách a britský vládní záchranný výbor (COBRA) byl pověřen, aby rozvíjející se krizi sledoval a pokusil se ji zvládnout.
Počátečním požadavkem teroristů byla autonomie oblasti Khuzechstán v jižním Íránu, která byla bohatá na ropu. Později požadovali propuštění 91 svých druhů, údajných politických vězňů íránského režimu držených v íránských věznicích. Teprve po ukončení incidentu vyšlo najevo, že ozbrojence vycvičil a vyzbrojil Irák, protože se pokoušel poškodit svého východního souseda Írán.
Teroristy vedl Awn Ali Mohammed přezdívaný Salim. Po prvních dnech obsazení propustil Salim několik žen a zaměstnance BBC, který – aby ho pustili – předstíral bolest břicha. Poté se ale Saliminova nálada zhoršila, jelikož nebyly vyslyšeny žádné jeho požadavky, a začal hrozit zavražděním rukojmích. Šestý den v poledne se ozvaly tři výstřely a večer únosci vyhodili tělo jednoho z rukojmích před velvyslanectví.
Tím ovšem teroristé překročili mez. Politika Británie určovala, že proti únoscům nebude použita síla, dokud nezabijí rukojmí nebo je nevystaví přímému ohrožení života. Zatímco vyjednávání s únosci pokračovalo, aby se získal čas, do akce bylo povoláno protiteroristické křídlo 22. pluku SAS.
Úder
Během příprav na vniknutí do budovy bylo potřeba zajistit zvukové krytí, aby mohli operátoři SAS bezpečněji obsadit na pozice. Proto se snížila přistávací trasa letadel směřujících na letiště Heathrow a podnik British Gas začal hlučně vrtat v sousední ulici. Před úderem byli rukojmí a únosci sledováni sondou, kterou se sem podařilo proniknout skrz zeď z přilehlé budovy a také se je podařilo odposlouchávat mikrofony. Útok byl nacvičován na atrapě budovy v blízkých vojenských kasárnách v centrálním Londýně.
Zatímco vyjednavač upoutával pozornost vůdce teroristů telefonickým hovorem, přesunuly se úderné týmy SAS na své pozice. Situace vyžadovala, aby bylo velvyslanectví napadeno ze všech stran. Proto se určily týmy, z nichž každý dostal za úkol vstoupit do budovy z určeného místa.
První tým se měl dostat na schodiště ze střechy a svůj průnik si měl krýt výbušninami vhozenými do budovy střešním oknem, které měly uvnitř způsobit maximální zmatek. Úkolem dalšího týmu bylo vniknout dovnitř přes balkóny okny prvního podlaží. Jiný tým se měl přikrást do zahrady v zadní části ambasády, rozrazit dveře terasy, vyčistit přízemí a zmocnit se hlavního schodiště. Část tohoto týmu rovněž sloužila jako záložní síla a jako skupina pro odvedení rukojmích. Týmy na střeše se měly slanit na balkóny v druhém a prvním patře a prorazit si cestu dovnitř. Úkol posledního týmu tvořilo vniknutí zadními dveřmi a pročištění suterénu.
Útok začal 5. května v 19:23. Když se zadní tým spouštěl dolů, někdo z jeho členů nešťastně prokopl botou okno. Velitel SAS pochopil, že mise je prozrazena. Přestože ještě nebyly všechny týmy na místě, rozkázal přes rádio okamžitě vniknout do budovy. Tým na vršku budovy vhodil střešním oknem nálože. Ty otřásly celou budovou a na modrou oblohu se vyvalil kouř. Výbuch byl znamením pro další tým, aby se slanil a vtrhl do budovy okny v horním patře. Souběžně s útokem byl přerušen přívod elektřiny do budovy. Někteří muži SAS vnikli do ambasády ze střechy a na vyražení rámů oken použili výbušniny. Ve snaze dezorientovat teroristy se používaly flashbang granáty.
Další mohutný výbuch vyhodil do vzduchu okno v prvním patře a čtyřčlenný tým jím vtrhl do knihovny. Zde se nacházel zvukař BBC Sim Harris, který byl rychle vyveden do relativního bezpečí na balkón. Při pohybu na chodbu zastřelil tým teroristu, který před chvílí uprchl do vedlejší místnosti.
Uvnitř pokoje v prvním patře se nacházel Salim, kterého v několika okamžicích pokropila sprška střel ze samopalů MP5.
V místnosti ve druhém patře začali kolem sebe teroristé střílet na zajatce, přičemž jednoho zabili a dalšího zranili. Předtím, než se operátoři SAS dostali do místnosti, odhodili únosci zbraně a posadili se mezi rukojmí. A v této chvíli došlo k nejkontroverznější situaci v celém zásahu – SAS vzala oba teroristy, postavila je ke zdi a zastřelila.
Jelikož už byli všichni rukojmí v bezpečí, byl povolán záložní tým, aby pomohl s jejich vyváděním ven. Mezi rukojmí se snažil vmísit i poslední přeživší terorista, ale byl odhalen. Operátor SAS ho chtěl odvést zpátky do budovy a „dokončit práci“, ale další ze SAS ho upozornili, že akci sledují kamery z celého světa, takže od toho musel upustit a teroristu „pouze“ zatknout.
Výsledky
Výsledkem operace bylo zabití pěti ze šesti teroristů a zachránění devatenácti rukojmích. I když se do myslí veřejnosti zapsala operace jako vynikající, je toto hodnocení z pohledu odborníků značně přehnané. Mezi zásadní chyby patří například to, že nálože připravené k vyražení oken zapálily budovu a ztížily evakuaci rukojmích a v neposlední řadě hromadná poprava únosců, kteří odhodili zbraně a vzdávali se. (V jednom z těl teroristů se později našlo 27 kulek.) Také je přehlíženo, že se nejednalo o specializovanou teroristickou skupinu, ale svým způsobem o „amatéry“, takže měla SAS o něco lehčí práci a snad i díky tomu dopadla mise i přes mnoho chyb celkem úspěšně.
Něco z mé strany...
Neviděl sem to sice na vlastní oči a ani sem dokonce nežil v té době...Ale když sem zhlédnul dokumentární pořad Speciální jednotky v akci na ČT 1(nebo2), tak jsem si chvilku myslel že se "zírám" na nějakou komédii, než na dokument. Když dnes již vysloužilí vojáci SAS(ti co tam tehdy zachranovali) vyprávěli a předváděli jak se to tam tehdy semlelo, opravdu sem chvilku nevěděl na co koukám.
Musím říct že jsem se divil kdy sem slyšel co řekl jeden voják SAS ..."když sme vykopli dveře byl přímo přede mnou, nesral sem se s nim, zmáčkl spoušt a pustil do něj dávku(směje se), on padl, měl to za sebou(smích)"... nebo třeba..."měl v ruce granát, nemohl sem dopudtit aby ho odpálil, pustil sem do nej snad celej zásobnik(směje se), abych si byl jist že ten hajzl je mrtvej"..."ten byl poslední už sem chtěl jít domu tak sem sem ho prostě sejmul, no a pak bylo po práci, těšil sem se zas na další akci(smích)"...Je opravdu divné, že se v jednom z teroristu našlo 27 kulek, terorista se podle rukojmích navic vzdal a zahodil zbran...nadruhou stranu byli zachráněno 19 rukojmí z jednaadvaceti, a je to jistě lepší než kdyby se s toriristama zacházelo jak v rukavičkách a rukojmí byli poraveni, nebo né?...Teroristi, nebo jak se těm "lidem" můžem říkat, si asi nic jiného nezasloužej, oni sami přeci chtej zemřít za svou vlast(nebo za aláha, nebo za co vlstně.) tak proč jim to nedopřát, proč je věznit, proč plítvat peníze danových poplatníku.....Koneckonců, proti terorismu musíme bojovat, jak říká G. Bush, je to velká hrozba anebo né?
Tohle bylo trošku v nadsázce. Udělej te si na to názar jaký chcete, nebudu vám vnucovat svuj, ale tohle téma je celkem vážné, nemyslíte?
Připravil a napsal: Filip Novák