Vojenská technika za první světové války (část 1 z 5)
Palné zbraně
Německé
Puška Mauser M 98
(Gewehr 98; G 98) přijatá do výzbroje v roce 1898 tvořila základní pěchotní výzbroj německé armády v průběhu první světové války. Při konstrukci nové pušky M 98 se uplatnila řada novinek a zdokonalení navržených firmou Mauser v průběhu devadesátých let 19. století. Ve službě zůstala, od svého uvedení v roce 1898, až do konce druhé světové války. Po dlouhou dobu byla tato puška a její varianty ve výzbroji německé armády, vyvážela se do mnoha evropských, asijských i amerických zemí a rovněž byla napodobována při konstrukci nových pušek v jiných státech. Například československá puška vz. 24 a polská puška wz. 1929 byly sestrojeny na základě systému Mauser. Existovaly různé varianty této slavné pušky. První variantou je Gewehr 98, což základní varianta pušky ve výzbroji od roku 1898. Existoval I. model a II. model lišící se typem hledí. Puška M 98 zařazená do výzbroje cyklistických jednotek se lišila pouze dolů ohnutým držadlem závěru a byla bez poutek, řemen se připevňoval z boku jako u jezdeckých karabin. Druhou variantou je Karabiner 98, byla to karabina zavedená do výzbroje roku 1902. Nebyla upravena pro střelbu náboji se zahrocenou špičkou. Ve výzbroji byla jen krátce, byla používána v jižní Africe v letech 1904 - 1905 při potlačování povstání afrických domorodců. Třetí variantou je Karabiner 98a, karabina zavedená v roce 1908 do výzbroje jezdectva, pěchotního dělostřelectva, ženistů a technických oddílů. Označení "a" dostala až v roce 1923 po zavedení karabiny 98b. Karabiner 98b, puška zavedená v roce 1923 do výzbroje jezdeckých pluků a motocyklistů, je pátou variantou. Přestože je označována jako karabina, má hlaveň stejné délky jako standardní puška M 98. Liší se pouze způsobem připevnění řemenu a dolů ohnutým držadlem závěru. Poslední variantou je pak Karabiner 98k, karabina zavedená v roce 1935 jako standardní zbraň pěchoty. Základní zbraň německých ozbrojených sil až do konce druhé světové války. Puška M98 vážila 4,1kg, karabina K98 vážila 3,4kg, karabina K98a vážila 3,9 kologramů, tedy stějně jako karabina K98b a poslední varianta, karabina K98K vážila též 3,9 kg. Délka pušky M98 byla 1.250 mm přičemž hlaveň měla 740 mm. Délka karabiny K98 byla 945 mm, hlaveň byla dlouhá 430 mm. Délka karabiny K98a/b byla 1.110 mm přičemž hlaveň meřila 600 mm. Délka karabiny, i hlavně karabiny K98K byla stejná jako u předchozí varianty. Ráže byla 7,92 mm a typ náboje 7,92 x 57 mm Mauser. Úsťová rychlost byla u M98 (s oblou špičkou střely) 635 m/s, 895 m/s u pušky M98, karabina K98k měla pak úsťovou rychlost 860m/s. Maximální dostřel byl u všech variant, kromě K98 u které byl 1800 metrů, 2000 metrů. Nábojová schránka byla na 5 nábojů.
(Na prvním obrázku -MG34, G43, K98, StG44. Na 2. obrázku K98K. Na 3. obrázku K98 a M98 a na 4. K98K)
Maschinengewehr 08 (MG 08)
MG 08 (08 = rok vzniku 1908) je vodou chlazený typ těžkého kulometu ráže 7,92, který používala německá armáda zejména v první světové válce. MG 08 se vyráběl v mnoha variantách, z nichž nejznámější byla MG 08/15. MG 08 zůstaly ve službě i do druhé světové války, hlavně z důvodu nedostatku jeho nástupce, modelu MG34 a vyřazeny byly až v roce 1942. Do začátku 1.sv. války bylo vyrobeno asi 5000kusů, celkově pak 130 000 kusů. Díky své velké hmotnosti, která činí asi 20kg+ 3kg voda (na chlazení) + 24 kg trojnožka+ munice, byl tento typ težkého kulometu využíván hlavně v zákopové válce. Délka kulometu byla 1200 mm a délka hlavně pak 1175mm. Obsluhovali jej dva vojáci (střelec a nebíječ). Kulomet byl v ráži 7,92 mm typ náboje byl 7,92 x 57 Mauser. Úsťová rychlost dosahovala 890 m/s a kadence bylo kolem 450 až 600 ran/min. Používaly se nábojové pásy, které měly 100 nebo 250 nábojů. Nasazení tohoto typu kulometů spolu s překážkami z ostnatého drátu bylo příčinou velkého počtu obětí v první světové válce. Tyto ztráty byly také důsledkem vysoké kadence těchto kulometů, pro které byla útočící pěchota lehkým cílem. Koncem války byla verze MG 08/15 nahrazena nově zavedenou vzduchem chlazenou MG 08/18. Tento typ byl už dostatečně lehký pro útok, ale díky době svého nasazení byl použit většinou už jen ke krytí ústupu německých jednotek. Německý průmysl vyrobil téměř 130 000 MG 08, nejvíce verze 08/15.
Samopal MP 18
MP 18 byl považován za pravzor moderních samopalů. Poprvé byl použit německou armádou už koncem první světové války roku 1918. Mírně modifikovaná verze MP 28 byla používána německou armádou, policií a vojsky SS ještě v průběhu druhé světové války.
V průběhu zákopových bojů první světové války vyvstala potřeba nového typu lehké automatické zbraně pro boj zblízka. Opakovací pušky nevyhovovaly pro nízkou rychlost střelby a přílišnou délku. Používané kulomety byly zase příliš těžké a nepohyblivé. V Německu byl zadán vývoj firmě Theodor Bergmann vlastnící zbrojní dílny v Suhlu. Firemní konstruktér Hugo Schmeisser vytvořil novou zbraň považovanou za první skutečně moderní samopal. Zbraň obdržela název Maschinenpistole (strojní pistole) a číselné označení podle roku zavedení – MP 18/I. Armáda objednala celkem 50 000 ks, ale do konce války stačila odebrat pouze asi 10 000 z nich. Výroba probíhala i po porážce Německa nejméně do roku 1920. V rámci poválečných podmínek měla německá armáda zakázáno vlastnit samopaly, proto byla část zbraní předána policii a část tajně uložena ve skladech. Touto zbraní mělo být vyzbrojeno po šesti mužích z každé pěší roty. Obsluhu zbraně tvořili dva vojáci, z nichž jeden měl funkci střelce a druhý, který byl vyzbrojen obvyklou puškou Mauser M 98, plnil roli nabíječe a nosiče munice. Nesená zásoba střeliva tvořila 2384 ks nábojů. Dohromady nesli oba vojáci 12 bubnových zásobníků a 125 balíčků po 16 nábojích. Celý zásobník bylo možno vystřílet za 3,5 s. Samopal MP 28/I byl ještě v průběhu druhé světové války používán německou policií, vojsky SS, armádou i výsadkáři. V porovnání se samopalem MP40 vyniká tato zbraň pečlivostí zpracování. Většina dílů je kvalitně třískově obráběna a černěna. Pažba je vyrobena z ořechového dřeva. To vše se ovšem projevilo také na ceně samopalu. Cena jednoho MP 18 je dvojnásobná oproti standardní opakovačce Kar 98k. Tento samopal vážil 4.18 kilogramů s prázdným zásobníkem. Verze MP18 byla dlouhá 820 mm tedy o 10 mm více než verze MP28. Délka hlavně je 200 mm (u obou variant). Ráže je 9 mm a typ náboje je 9 mm Luger, maximální dostřel činí aso 200 metrů. Úsťová rychlost činí asi 380m/s. Kedence u verze MP je asi 350 - 450 ran/min, u MP28 pak 500 ran/min. Verze MP 28 se ovšem nepoužívala v první světové válce - je tu jen pro srovnání. Používaly se bubnové zásobníky na 32 nábojů, nebo
schránkové zásobníky na 20 nebo 32 nábojů.
Luger P.08
Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. V Evropě je známější pod názvem Parabellum - „Parabella“. Je to samonabíjející pistole s uzamčeným závěrem. Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná u služební zbraně. Pistole byla vyráběna v mnoha variantách. Příklady: P.04 - "námořnický model" - oficiálně zařazen do výzbroje Kriegsmarine v roce 1906, se 150mm dlouhou hlavní v ráži 9 mm Luger, možností nasazení pažby, s dvoupolohovým stavitelným hledím na posledním článku kloubu, vyráběn ve dvou variantách (1. s dlouhým rámem, dlaňovou pojistkou a manuální pojistkou pracující v opačném směru než u P.08, u prvních modelů původní listová vratná pružina (?); druhý model krátký rám, dlaňová pojistka chybí, směr funkce manuální pojistky stejný jako P.08, vratná pružina vinutá). P.08 původně bez možnosti nasazení pažby, v průběhu výroby (po nástupu LP.08 z důvodu usnadnění výroby) ponechána možnost připojení pažby, délka hlavně 100mm, ráže 9 mm Luger. LP.08 - délka hlavně 203 mm, nástavná pažba, stavitelné tangenciální osmipolohové hledí s nastavením vzálenosti střelby (teoretické) do 800m, první model s možností korekce hledí a mušky šroubky, druhý model zjednodušený bez možnosti korekce. Od roku 1938 ji výzbroji začala pomalu nahrazovat nová německá pistole Walther P 38, jejíž výroba byla výrazně jednoduší a levnější. Pistole je obecně známa zejména jako "pénulaosmička", "nulaosma". Tedy P.08. Ve skutečnosti toto populární označení platí pouze pro její variantu tak, jak byla oficiálně přijata do výzbroje Reichswehru před první světovou válkou. To znamená pistoli Luger s hlavní o délce 98mm, ráže 9mm Luger, bez automatické dlaňové pojistky a s výstupkem pro připevnění nástavné pažby. Od roku 1900 do roku 1942 se vyrobilo pře 4 milióny kusů. P.08 váží necelých 900 gramů je dlouhá 222 mm a hlaveň je dlouhá 103 mm. Ráže je 9 mm, nebo 7.65 pro civilní použítí, a po válce kdy v Německu nebyly povoleny zbrane s vyšší ráží. Typy náboje jsou 7.65mm Parabellum (7.65x22mm), 9 mm Parabellum (9x19mm). Úsťová rychlost se pohybuje okolo 380 m/s. Používal se schránkový zásobník na 8 nábojů, nebo bubnový zásobník na 32 nábojů.
Tyto zbraně byli hlavní, jinak bylo jich samozřejmě více. - Dreyse M1907, Gewehr 1888, Mauser 1918 T-Gewehr, M1879 Reichsrevolver, Mauser C96.
Britské
Puška Lee-Enfield
Pušky Lee-Enfield tvořily od svého přijetí do výzbroje na přelomu 19. a 20. století až do konce druhé světové války hlavní pěchotní výzbroj britských ozbrojených sil i armád ostatních zemí Commonwealthu. Používala se i po druhé světové válce. V roce 1889 byla přijata do výzbroje britské armády opakovací puška Lee-Metford Mk.I ráže .303 (7,69 mm). Měla odnímatelný zásobník nábojů systému Lee o kapacitě 8 nábojů. Tento zásobník byl plněn po jednom náboji po vyjmutí z pušky. Náboje měly původně náplň černého prachu a teprve od roku 1892 byly plněny bezdýmným prachem - korditem. Puška Lee-Metford Mk.II zavedená do výzbroje roku 1892 měla zásobník na deset nábojů.V roce 1895 byla puška Lee-Metford mírně upravena. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. V důsledku změny drážkování se změnil i smluvní rozměr ráže na 7,71 mm, náboj .303 British zůstal zachován. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I. Vyráběla se rovněž karabina Lee-Enfield Mk.I o zkrácené délce.V prosinci 1902 byl přijat nový zkrácený vzor, jednotný pro celou armádu - puška Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk. I (SMLE = Short Magazine Lee-Enfield). Tato puška měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenosti do 2000 yardů (1825 m). Kromě toho, stejně jako u předcházejících vzorů měla puška postranní sklopné dioptrické hledí pro střelbu na vzdálenosti od 1700 do 2800 yardů (1560-2550 m). Kapacita odnímatelného zásobníku byla 10 nábojů .303 British.Roku 1916 se objevil nejrozšířenější vzor pušky Lee-Enfield No.1 - SMLE No.1 Mk. III*. Tato modifikace nemá postranní dioptrické hledí, zářez hledí není bočně posunovatelný, nemá uzávěru zásobníku, úderníková matice je plochá se zářezy na bočních stěnách. Nejrozšířenější varianta pušky No.4 - No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka.Puška No. 4 Mk. 2 vstoupila do výzbroje až po druhé světové válce, roku 1949 a byla nahrazována v šedesátých letech dvacátého století útočnou puškou FN FAL.
Puška je dlouhá 1130 mm a její hlaveň je dlouhá 635 mm. Hmotnost se liší (podle variant) - 3,7 kg (No. 1 Mk. I); 3,9 kg (No. 1 Mk. III*); 4,0 kg (No. 4 Mk. I*). Jako náboj byl zvolen .303 British, což je ráže 7,71. Maximální dostřel se opět líší, podle varianty, u No. 1 Mk.I je to 2560 m, u varianty No. 1 Mk. III je to 1830 m. Používal se odnímatelný zásobník nebo nábojová schránka na 10 nábojů.
Kulomet Lewis
Kulomet Lewis (anglicky Lewis Gun nebo také Lewis Automatic Machine Rifle) byl vzduchem chlazená zbraň, jež byla používána zejména jednotkami britského impéria. Poprvé byl nasazen belgickou armádou v první světové válce a poté jej jako součást výzbroje převzaly i ozbrojené složky jiných zemí. Používal se až do období druhé světové války. Díky svému širokému válcovitému chladicímu plášti hlavně a kulatému zásobníku je lehce identifikovatelný. Tento kulomat má původ v USA. Zbraň vynalezl plukovník americké armády Isaac Newton Lewis v roce 1911 na základě předchozí práce Samuela McCleana. Americkou armádou však nebyl zpočátku přijat hlavně díky Lewisovu osobnímu sporu s důstojníkem, který měl jeho posouzení na starosti. Kulomet mohl vystřelit 550 nábojů ráže 7,7 mm (.303 in) za minutu. Díky své poloviční váze (12,7 kg) oproti kulometu Vickers byl původně určen pro použití pouze jedním vojákem. Jeho cena byla šestinou ceny Vickerse a počet součástí (62) dovoloval i téměř šestkrát rychlejší výrobu. Proto se záhy dostal k vojákům na západní frontě. Kulomet Lewis se také stal často používaným pro montáž do letadel, protože vysoké rychlosti umožňovaly dobré chlazení za letu. Tak mohl být odstraněn chladicí plášť zbraně a ta se tak stala ještě lehčí. Zbraň zkoušela v roce 1912 americká armáda, ale kvůli nedostatku prostředků nebyl zaveden do její výzbroje. Plukovník Lewis byl zklamán pokusy přesvědčit americkou armádu o výhodách svého vynálezu. Odešel do výslužby a zamířil do Belgie. Zde okamžitě nabídl návrh armádě. Belgičané jeho návrh rychle převzali v roce 1913, s tím že budou používat britské střelivo ráže .303 palců. Němci se setkali s těmito zbraněmi na frontě v roce 1914 a pojmenovali jej "belgický chřestýš". Anglická armáda kulomet přijala do své výzbroje koncem roku 1915. V anglické firmě BSA (Birmingham Small Arms Company) bylo vyrobeno 145 000 těchto zbraní. K obsluze kulometu byla cvičena dvojčlenná obluha, střelec a nabíječ. Oba však museli ovládat obě úlohy, pro případ zranění druhého. První britské tanky také používaly Lewisův kulomet. Byl montován i do letadel jako zbraň pozorovatele/střelce, nebo jako doplňková zbraň k hlavnímu kulometu Vickers. Kulomet byl dlouhý 1282 mm přičemž délka hlavně činila 665 mm. Maximální dostřel je kolem 3 725 metrů. Úsťová rychlost necelých 750 m/s. Používal se bubnový zásobník na 47 nebo 97 nábojů.
Kulomet Vickers
Kulomet Vickers je vodou chlazený kulomet ráže 7,7 mm (0,303 in) vyráběný firmou Vickers od roku 1912, původně pro britskou armádu.
Zbraň byla v podstatě zdokonalený kulomet systému Maxim (MG 08 - viz. horní část článku), který se osvědčil na přelomu 19. a 20. století ve výzbroji britské armády. Pěchotní verze kulometu obvykle vyžadovala obsluhu 6-8 mužů: jednoho střelce, jednoho nabíječe a ostatní k přenášení samotného kulometu, munice i náhradních dílů. Samotná zbraň totiž vážila přes 18 kg (bez vodní náplně chladiče), trojnohý podstavec pak dalších 22,7 kg. Spolu se zaměřovačem, vodou do chladiče a několika tisíci náboji tedy rozhodně nešlo o náklad pro jednoho člověka. Kvality kulometu byly uznávané pro jeho odolnost a spolehlivost, byl primárně určen pro mnohahodinovou palbu ze stacionárního stanoviště. Základní britská verze ráže .303 British (7,7mm) používala textilní nábojové pásy po 250 nábojích.
Prakticky bez jakýchkoliv změn se udržela ve výzbroji ještě po celou druhou světovou válku a dále až do 50. let, kdy ji v britské armádě nahradil univerzální kulomet GPMG. Dodnes by se možná nějaké našly v záložních skladech bývalých zemí Britského impéria. Po roce 1916 se tento kulomet stal též standardní výzbrojí britských a francouzských vojenských letadel, včetně např. známého stíhacího letounu Sopwith Camel. Kulomet byl obvykle synchronizovaný s otáčkami motoru aby mohl být umístěn v nejlepší pozici před pilotem a střelbou nepoškodil vrtuli. Vzhledem k problematickému vodnímu chlazení, které bylo nevhodné pro použití v letectví, byla tato verze kulometu chlazená vzduchem. Kulomet byl dlouhý 1092 mm a jeho hlaveň byla dlouhá 723 mm. Jeho kadence je 450 ran/min.
Revolver Webley
Revolvery Webley vyráběné od poloviny 19. století v mnoha modifikacích u birminghamské firmy Webley & Scott si získaly velkou oblibu u svých uživatelů. Používaly se jako policejní, civilní i vojenské zbraně a byly rovněž napodobovány četnými evropskými zbrojovkami.Webley Mk.V je modifikace z roku 1913. Jako první z řady revolverů Webley používal náboje plněné bezdýmným prachem. Ráže .455 Webley (11,5 mm). V průběhu první světové války byla část revolverů této verze upravena pro střelbu pistolovými náboji .45 ACP (11,43 mm) s použitím nábojových pásků ve tvaru půlměsíce.
Webley Mk. VI je nejrozšířenější varianta armádního revolveru Webley. Do výzbroje britské armády byl přijat v květnu 1915. Ráže .455 Webley (11,5 mm), délka hlavně je standardně 6 palců (152 mm), vyráběny rovněž varianta s hlavní dlouhou 4 palce (102 mm) nebo 8 palcová (203 mm) varianta pro terčovou střelbu. Část revolverů této verze byla během první světové války upravena osoustružením zadního čela válce o 1,3 mm pro střelbu pistolovými náboji .45 ACP (11,43 mm). V průběhu války vyrobeno 280 000 kusů, celková produkce přesáhla 300 000 kusů. Výroba byla roku 1921 přesunuta z firmy Webley do zbrojovky Royal Small Arms Factory v Enfieldu. Roku 1932 byl nahrazen revolverem Enfield No.2 Mk.I v ráži .380 (9 mm), který byl podobné konstrukce. Revolvery Webley Mk. VI zůstaly ve výzbroji britské armády i za druhé světové války a byly vyřazeny až roku 1947. Tento revolver vážil kolem jednoho kilogramu a byl dlouhý 287 mm.
Tyto zbraně byli hlavní, jinak bylo jich samozřejmě více. - Pattern 1914 Enfield.
Spojených států amerických
Browning M1917
Browning M1917 (nebo jen M1917) je těžký vodou chlazený kulomet, který používala armáda USA a také další státy (viz uživatelé). Z tohoto kulometu vychází kulomet M1919, který má hlaveň chlazenou vzduchem. Oproti M1919, který měl hlaveň chlazenou vzduchem, mohl M1917 střílet delšími dávkami než M1919, ale byl hůře přenosný. Používaný byl především v pěchotní verzi, ale vyskytoval se občas i na obrněných vozidlech např. jako M3 halftruck a časté byly také dvojté protiletadlové verze tzv. "AA dvojče". Kulomet nemá společné konstrukční prvky s v té době velmi rozšířeným kulometem Maxim a ani s kulometem Vickers, jediná podobnost může být v systému přebíjení. Kulomet byl do výzbroje Americké armády oficiálně přijat až v roce 1936. V roce 1917, když USA vstoupily do první světové války, se John Browning konečně dočkal a mohl svůj kulomet předvést armádě, jenž však neměla velký zájem. Armádu přesvědčily až dva testy, v nichž kulomet vystřílel 21 000 ran bez jediné poruchy. Armáda, jenž do té doby používala různé druhy kulometů, zavedla M1917 jak hlavní, ale v první světové válce bylo nasazeno jen malé množství těchto kulometů. Po druhé světové válce byly kulomety M1917 nasazeny v korejské a výjimečně i ve vietnamské válce. S příchodem kulometu M60 byl definitivně na začátku 60. let vyřazen. Jeho hmotnost je 15 kilogramů, celý komplet pak váží 47 koligramů. Je 1041 mm dlouhý a má 610 mm dlouhou hlaveň. Kadence se pohubuje kolem 400 až 600 ran/min, a zásobování municí je zařízeno tkaným pásem o 100 nebo 250 nábojích.
BAR 1918
BAR 1918 (Browning Automatic Rifle M 1918) je americká automatická zbraň zaujímající prostřední místo mezi samočinnými puškami a lehkými kulomety. Tato kategorie se někdy označuje jako těžké automatické pušky. Byla používána jako standardní lehký kulomet ve výzbroji amerického pěšího družstva od let první světové války, až do nahrazení lehkým kulometem M 60.
V roce 1916 začal John M. Browning pracovat na novém typu automatické zbraně, kterou nazval Browningova automatická puška (Browning's Automatic Rifle - BAR). Tato zbraň měla velikost běžné samonabíjecí pušky, ovšem s dvojnásobnou hmotností. Umožňovala střelbu jednotlivými ranami i dávkou a po přidání sklopné dvojnožky mohla sloužit také jako lehký kulomet. Zbraň byla předvedena zástupcům americké armády v únoru 1917 a ihned po vstupu USA do války proti Německu byly u zbrojovek Colt, Winchester a Marlin objednány velké série této zbraně. Zbraň pracuje na principu odběru prachových plynů z vývrtu hlavně. Uzamykání závěru prostřednictvím výkyvné závory. Schránkový odnímatelný zásobník na 20 nábojů ráže .30-06 Springfield. Střelba je možná jednotlivými ranami i dávkou. Sklopná dvojnožka připevněná u ústí hlavně. Verze M 1918 A2 má přenášecí rukojeť umístěnou na horní straně pouzdra závěru. BAR 1918 vážil v původní verzi 7,3 kg a byl dlouhý 1194 mm, ve verzi A2 pak 8,85 kilogramů a jeho délka činila rovných 1220 mm. Délka hlavně byla 610 mm a dostřel se pohyboval okolo jednoho a půl kilometru. Úsťová rychlost je 860 m/s a kadence se pohybuje okolo 500-650 ran/s (M 1918) či 350 nebo 500 ran/min (M 1918 A2). BAR 1918 používá schránkový zásobník na 20 nábojů, které jsou v ráži .30 (7,62 mm).
(Na 1. obrázku je BAR 1918, na 2. obrázku je BAR 1918A2, na 3. obrázku je voják při bitvě o Okinawu (2. sv. válka), na 4. obrázku je Reiben z filmu Zachraňte vojína Ryana)
Springfield M 1903
Opakovací puška Springfield M 1903 tvořila hlavní pěchotní výzbroj armády USA v době první světové války, meziválečném období a částečně i za druhé světové války. Od roku 1936 byla nahrazována ve výzbroji samonabíjecí puškou M1 Garand.Tato puška přijatá do výzbroje v roce 1903 připomínala konstrukcí závěru a nábojové schránky do jisté míry německou pušku Mauser 1898, ovšem jinými detaily se od ní podstatně lišila. Existovalo několik modifikací lišících se především konstrukcí mířidel a tvarem pažby. Pušky nejranější výroby měly sektorové hledí určené pro náboje s oblou špičkou střely označované .30-03. Od roku 1906 byla vyráběna varianta upravená pro náboje .30-06 Springfield se zahrocenou špičkou střely. Má změněný tvar nábojové komory (náboje .30-03 nelze použít) a nové rámečkové hledí se dvěma zářezy a s dioptrem na stavítku hledí, jež bylo možno přemísťovat nejen vertikálně, ale – společně s rámečkem – i horizontálně. Hledí se horizontálně posunovalo otáčením rýhované hlavy speciálního šroubu. Kromě jiného hledí se tato varianta liší i kratší pažbou s jiným zakončením u ústí hlavně. V roce 1929 se objevuje modifikace M 1903 A1, která má krk pažby s pistolovou rukojetí a mušku buď s válcovitým chránítkem, nebo bez něj. Ve stejné době byla zavedena další varianta M 1903 A3 lišící se umístěním dioptrického hledí za okénkem pouzdra závěru; vývrt hlavně měl dvě drážky. Pažba je jako u původního typu s rovným krkem. Odstřelovačská puška M 1903 A4 má pouze optické hledí a krk pažby s pistolovou rukojetí. Pro pušku Springfield M 1903 bylo rovněž vyvinuto speciální zařízení nazvané Adaptér Pedersen M 1918, které mělo umožnit rychlou přeměnu opakovací pušky na samopal. Toto zařízení se vkládalo místo závěru a umožňovalo vést palbu dávkami. Schránkový zásobník se nasazoval shora a byl vychýlen doprava. Ke střelbě se používaly speciální náboje ráže .30 (7,62 mm) s válcovou nábojnicí. Tento pokusný systém se v praxi neuplatnil z důvodu nutnosti nosit zároveň puškové i pistolové náboje jedním vojákem, možné ztráty vyjmutého závěru a celkové neúčelnosti zvoleného řešení. Navíc pro jeho použití musela být puška upravena - na levé straně pouzdra závěru bylo třeba zhotovit okénko pro vyhazování vystřelených nábojnic. 1100 mm dlouhá puška s 595 mm hlavní, váží témeř 4 kilogrami. Úsťová rychlost činí rovných 680 m/s. Maximální dostřel, 7,62 mm náboje, je 2500 metrů. Nábojová schránka čítá 5 nábojů.
Colt 1911
Colt 1911 je samonabíjecí pistole na náboj .45 ACP, kterou zkonstruoval John Moses Browning. Do výzbroje US ARMY se dostala roku 1911 a s jedinou výraznou modernizací v roce 1924 sloužila jako standardní krátká palná zbraň až do roku 1985, kdy ji nahradila Beretta 92 F (M9) ráže 9 mm Luger (některé speciální armádní jednotky ji používají dodnes). Dočkala se nasazení během čtyř velkých válek (první i druhé světové války, Korejské války a Války ve Vietnamu) a nespočtu dalších ozbrojených konfliktů. Zbraň má standardní zásobník na 7 nábojů a je vybavena manuální a dlaňovou pojistkou.
M 1911- Základní celoocelový model, zavedený do výzbroje v roce 1911. Bylo vyrobeno také 12000 kusů v ráži .455 Webley pro Velkou Británii
Kromě firmy Colt vyráběly tyto pistole pro americkou armádu během První světové války i společnosti Springfield Armory a Remington
M 1911 A1- Modernizovaný model, zaváděný do výzbroje od roku 1924. Hlavní odlišnosti od předchozího provedení: obloukový hřbet dolní poloviny rukojeti, vybrání ve tvaru půlměsíce na rámu za spouští, kratší spoušť, jiný tvar výběžku dlaňové pojistky, jiný tvar palečníku kohoutu.
Kromě firmy Colt vyráběly tyto pistole pro americkou armádu během Druhé světové války i společnosti Remington, Ithaca Gun, Union Switch & Signal, Singer
Od roku 1946 se razil na pistole určené pro civilní trh nápis Colt Government Model. Časem se slovní spojení Government Model (vládní model) či pouze Government začalo používat obecně k označení všech pistolí řady 1911 v plné velikosti
Colt Commander (velitel)- Model se zkrácenou hlavní (108mm) i závěrem (celková délka 197mm), s rámem z hliníkové slitiny a kohoutem se zakulaceným palečníkem. Původně vyvíjen od roku 1949 pro armádu jako menší a lehčí (jen 740g) zbraň pro důstojníky v ráži 9 mm Luger s kapacitou zásobníku 9 nábojů. Po zrušení soutěže ji firma uvedla na civilní trh (byla to první sériově vyráběná pistole s rámem z hliníkové slitiny). Hlavní ráží je .45 ACP, ráže 9 mm Luger a .38 Super Auto se vyráběly jen krátce. V roce 1971 byla pistole přejmenována na Lightweight Commander (lehký velitel) a začala se vyrábět i varianta s klasickým ocelovým rámem nazvaná Combat Commander (hmotnost vzrostla na 1020g).
Slovem Commander se obecně označují i ostatní pistole řady 1911 se zkrácenou hlavní a závěrem na rámu standardní velikosti.
M15 General Officers- Speciální varianta Coltu Commander, zhotovovaná na zakázku amerického ministerstva obrany ve státním arsenálu z dílů dodávaných firmou Colt. Od Commanderu se v detailech liší a některé díly nejsou zaměnitelné, ráže je .45 ACP. Do výzbroje byla přijata roku 1972 a přiděluje se plukovníkům při povýšení do první generálské hodnosti. Pistole má luxusní povrchovou úpravu a na levé střence destičku se jménem generála, pro kterého byla vyrobena.
Colt Officers ACP (důstojník)- Celkově zmenšený celoocelový model z roku 1984. Ráže .45 ACP zůstala zachována, hlaveň byla dále zkrácena na 89mm (celková délka je 184mm), výška byla zmenšena z původních 135mm na 115mm (kapacita zásobníku klesla na 6 nábojů), váha je 960g.
Slovo Officers se opět obecně používá i u ostatních zmenšených pistolí řady 1911.
Od března 1911 do konce první světové války dostala americká armáda, námořnictvo a námořní pěchota 592 981 kusů převážně vyrobených firmou Colt v Hartfordu. Později se na výrobě podílely i zbrojovka ve Springfieldu a firma Remington. Vyrobeno bylo celkem přes dva miliony a jejich výroba pokračuje i po druhé světové válce.
Tyto zbraně byli hlavní, jinak bylo jich samozřejmě více. - Remington Model 10, Winchester Model 1897, Winchester Model 191, M1917 Enfield (pouze upravený Lee-Enfield).
Ostatní státy přijdou na řadu v příštím díle. Připravil a napsal Filip Novák.