| Chengdu J-10 | |
| Určení | stíhací letoun |
|---|---|
| Výrobce | Chengdu Aircraft Corporation (CAC) |
| První let | 1998 |
| Zařazen | 2003 |
| Uživatel | Čínská lidová republika Pákistán (od 2014) |
Chengdu J-10 je čínský víceúčelový, jednomotorový, lehký stíhací letoun, čtvrté generace. Je zkonstruován k ničení vzdušných a pozemních cílů za každého počasí. Výrobcem letounu je společnost Chengdu Aircraft Corporation (CAC). Letectvo čínské lidové republiky stroj přijalo do operační služby roku 2003. Jako exportní název jsou uváděna označení F-10 Vanguard či Vigorous Dragon. Z možných zahraničních uživatelů stroj zatím v počtu 36 kusů objednal Pákistán.
Vývoj
Program se zrodil již v počátcích 80. let, tehdy Čína začala jevit zájem o modernizaci svých letadel, především pak letounu J-7 (licenčně vyráběný MiG-21). Podle zadaných požadavků, se mělo jednat o stíhač lehčí kategorie, později doplněný též o možnost boje proti námořním a pozemním cílům. Vývoj letoun začal oficiálně roku 1986 a začal velice pomalu a rozpačitě. Velký impuls tomuto programu ovšem dodalo zrušení projektu izraelského stíhače IAI Lavi(Lev) což byl neúspěšný pokus o stíhač odvozený z americké F-16. Za hlavní neúspěch izraelského projektu jsou považovány jak finanční a časové problémy, tak ale i neochota USA podporovat program, který by se mohl stát vážným obchodním konkurentem F-16 a F-18. O celém podílu Lavi na J-10 se stále vedou ostré debaty, protože Čína i Izrael popírají jakoukoli spojitost obou strojů především z politických důvodů. Většina odborníků je toho názoru, že J-10 není pouhou kopií izraelského stroje(poukazují na zjevné rozdíly), ale zkušenosti z jeho programu se do J-10 určitě promítly. Velkým problémem pro čínský stroj se staly motory. Z počátku se počítalo s motory domácí výroby, avšak vývoj motorů provázely velké problémy, dané například i také uvalením zbrojního embarga Západem. Proto byly zvoleny ruské motory AL-31 FN, což si ovšem vyžádalo zpoždění prvního letu naplánovaného na rok 1996. První prototyp oficiálně vzlétl až 23. září 1998, ale podle jiných zdrojů už se tak stalo v roce 1996, a o rok později se měl prototyp zřítil kvůli fatální chybě na řídícímm systému stroje. Faktem ovšem je, že v roce 1999 bylo šest prototypů J-10, čtyři na letové testy dva na pozemní zkoušky. V roce 2000 už mělo 9 prototypů J-10 nalétáno na 140 hodin. V roce 2002 byl zalétán první sériový prototyp a rozhodnuto o zahájení sériové výroby. Témže roce bylo rozhodnuto o zahájení sériové výroby a první letouny obdžela 44. letecká divize v Kunming v provincii Yunnan.
Typ J-10 vyvinul letecký výrobce Chengdu (známý též jako Letecký institut 611). V roce 2003 začala sériová výroba. Námořnictvo Čínské lidové republiky začalo tyto letouny přebírat v roce 2010. Pro čínské ozbrojené síly bude vyrobeno okolo 300 strojů tohoto typu. Ve službě budou doplňovat těžké stroje J-11.
Technologicky je letoun, v porovnání se stroji ze západu, na úrovni poloviny 90. let. Letoun nese jeden 23mm kanón a další výzbroj na 11 závěsnících. Letoun pohání ruský proudový motor AL-31FN s tahem 122,5 kN (výhledově je plánována montáž vyvíjených motorů čínské konstrukce).
Konstrukce
J-10 je jednomístný stroj s křídlem tvaru delta a v přední části stroje se nacházejí "kachní plochy", které na pohled připomínají canardy MiGu-39. Je stavěn jako aerodynamicky nestabilní stroj, což mu dává výbornou obratnost. Pohon zajišťuje motor AL-31 FN s tahem 79.43 kN, s přídavným spalováním pak 122, 58 kN. Tento typ motoru byl vyvinut byl mezi roky 1992 a 1994 a a Čína v roce 2002 a 2004 zakoupila okolo 50 těchto motorů s předpokladem, že další stroje budou vybaveny domácími motory WS-10A. Ale kvůli neustálým problémům s tímto motorem byli Číňané nuceni dalších 100 motorů. Jedná se ovšem o zdokonalené AL-31 FN M1 (V některých "zdrojích se píše" že by měl mít dokonce vektor tahu, avšak zřejmě, nebo spíše teměř jistě to není pravda).
Kokpit a avionika
J-10A je první čínský letoun s dvojdílným překrytem kabiny což umožnuje lepší výhled při soubojíc a měl by být velice kvalitní. Ty nejdůležitější informace by měly být soustředěny na široký HUD(head-up-display). Kokpit je vybaven třemi LCD panely, dva by měli bát černobílé a jeden barevný. P5ilbový zaměřovač, který též patří do výzbroje může být kopií ukrajinského ARSENALU, avšak je možné že ho vyrobili sami čínani. Stroj je řízen čtyřnásobným systém fly-by-wire, který se nazývá Iron Bird. Radar by měl být u prvních strojů čínské výroby a to KLJ-3, který by se podel dostupných zdrojů měl zakládat na starších americký radarech APG-66 a APG-68 a být schopen detekovat cíle ve vzdálenosti 100 až 130 km a působit na dva cíle ve vzdálenosti 80-90 km. Čína ovšem (nejspíše) plánuje vybavit pozdější kusy J-10 plošnými fázovými radary, vlastní nebo zahraniční výroby. Z těch zahraničních se nabízí radar z velké rodiny Žuk a to přesně Žuk-10 PD pracující v pásmu X. Žuk-10PD je schopen zachytit cíle až e vzdálenosti 160 km a vést palbu na šest z nich. V úvahu též připadá izraelský radar Elta-EL/M-203, který byl vyvíjen právě pro letoun Lavi.
V budoucnu?
Vývoj J-10 stále pokračuje. Ve fázi prototypu je zatím dvoumístná varianta J-10B, která byla představena v roce 2003. Zatím je známa existence dvou prototypů. Kromě výcviku by se měla používat pro údery na pozemní cíle. Byly např. zveřejněny fotografie s externím optoelektronickým pouzdrem(pravděpodobně příbuzným amerického LANTRIN nebo izraelského Lithening) a naváděnými pumami. Uvažuje se o možnosti J-10B jako letounu pro radioelektronický boj. Letoun má velké šance na exportní úspěch, kde je nabízen pod názvem F-10. Pravděpodobně sice nebude dosahovat úrovně letounu jako Rafale či Eurofighter, ale jistě bude víc než schopným konkurentem Jas-39 Gripen a to hlavně příznivější cenou. Pákistán už si objednal 36 kusů a je zároveň největším odběratelem čínské techniky. Je velmi pravděpodobné, že se k němu možná přidají i další asijské a africké země. Zkušenost z projektu J-10 se mají projevit také při vývoji čínského stroje páté generace. Spolu s Su-30MKK bude tvořit páteř letectva čínské armády. Původně bylo objednáno 300 kusů, ale tento počet asi bude zredukován na 100 kusů právě ve prospěch Su-30MKK. Na příkladě J-10 a dalšího vojenského materiálu je zřetelně vidět posilování armády Čínské lidové republiky, především pak námořnictva a letectva. Tento trend vyvolává obavy u Tchaj-Wanu , jehož vojenská technika začíná zaostávat. Právě proto začíná Čínská republika jevit zájem o moderní a vysoce pokročilé zbraně v USA jako např F-16C Block 52 či výhledově F-35 Lightning II.
Varianty
-
J-10 – základní jednomístná varianta.
-
J-10A – jednomístná varianta s modernizovaným kokpitem.
-
J-10B – jednomístná varianta s modernizovaným vstupem vzduchu do motoru, avionikou a zřejmě i novým radarem. Probíhá fáze zkoušek (2011).
-
J-10S – dvoumístná varianta, určená primárně k výcviku. Zavedena někdy v letech 2005–2006.
-
J-10AY a J-10SY – neozbrojené verze používané předáděcí skupinou Akrobatický demonstrační tým 1. srpna.
-
J-10AH a J-10SH – oficiální označení letounů J-10A a J-10S provozovaných námořnictvem z pozemních základen.
-
FC-20 – exportní verze objednaná Pákistánem.
Technické údaje
-
Posádka: 1
-
Rozpětí: 9,7 m
-
Délka: 15,5 m
-
Výška: 4,78 m
-
Nosná plocha: 39 m²
-
Prázdná hmotnost: 9750 kg
-
Max. vzletová hmotnost: 14 876 kg
-
Pohonná jednotka: 1× proudový motor AL-31FN
-
Výkon pohonné jednotky: 122,5 kN
Výkony
-
Maximální rychlost: 1,9 M
-
Dolet: 550 km
-
Dostup: 18 000 m
Výzbroj
-
1× kanón ráže 23 mm
-
? kg bomb na 11 závěsnících